Průkopník české penologie. Pracoval postupně v Ústavu lidské práce (pozdějším Čs. ústavu práce), po jeho zrušení v letech 1951 až 1966 v Ústavu pro péči o matku a dítě a konečně ve Výzkumném ústavu penologickém SNV, který řídil. Věnoval se zde mj. aplikaci psychoterapie v resocializačním procesu či rozvoji kriminalisticko-psychologické psychodiagnostiky. V 70. letech byl předsedou Československé psychologické společnosti.