Vědecký pracovník Ústavu experimentálnej psychológie (1954-1990). Věnoval se psychofyziologickému výzkumu člověka, zejména vztahu bioelektrické reaktivity kůže a centrálního nervového systému. Byl velkým kritikem využívání detektoru lži. Vedle toho se angažoval v péči o děti s poruchami sluchu, mj. připravil zákon o posunkové řeči. Je autorem knihy Psychofyziologické vlastnosti člověka (1978).